Mámení

Český název subtilní text přesně vystihuje, i když jde o určitý posun oproti originálu. Původní titul Andvake pochází ze staroseverštiny a vyjadřuje podivný mátožný stav na pomezí spánku a bdění, kdy vědomí pracuje, zatímco tělo spí.

Nad knihou Mámení se snáší mlha, která rozostřuje obrysy jednotlivostí a dává vyniknout podstatnému. Archetypálnost sdělovaného je tentokrát ještě dokreslena mírně archaickým jazykem a od prvních slov je zřejmé, že máme v rukou univerzální výpověď o základních hodnotách tohoto světa, o podstatě lidského bytí, o bolesti, úzkosti, strachu, smrti a lásce.

(...) Podobně jako u předchozího románu Ráno a večer ocitneme se opět v "mámivých" osidlech balady. Její děj je víc než prostý. Asle a Alida, dva velmi mladí milenci, kteří nemají nic než sebe - a dítě, které se jim má už co nevidět narodit - připlují na ukradené loďce do hansovního města BjOrgvinu (dnešní Bergen). Začíná zima, dlouhá tma, chladné deště a oni marně hledají přístřeší. Únava, hlad a nevyspání jim realitu mění v jakýsi zmámený potrhaný sen. Musí se, třeba násilím, dostat do tepla a pod střechu, kde dívka dítě porodí