Hlídka jako symptom

(...) Různé interpretace Lukjaněnkova díla i obou snímků, jejich podtexty a symboly, byť mohou být diskutabilní, postupně navozují pocit, že onen povyk nad dílem, které se v Rusku, ale i u nás těší značné přízni čtenářů, není tak úplně pro nic. Z toho poznání pak lehce mrazí. Na jedné straně, pokud se esejisté zabývají oběma filmy, vyvěrá z jejich dojmů vesměs určité opovržení, jakkoli uznalé k řemeslu, nad jejich formou, jež se zhlédla v západní filmové estetice a přehlušuje obsah. Z druhé strany, pohlížejí-li na literární předlohu, dospívají v převážné většině k pocitu, že v Lukjaněnkových románech je zakódovaný hluboký ruský nacionalismus imperialistického typu, nostalgie po starých časech pevné diktátorské ruky. Pojem "ruský" tu až děsivě často splývá s pojmem "sovětský".