Žena na frontě

(...) Alaine Polcz v knize bravurně prolíná napínavé vyprávění se stylem eseje. Ve svém díle zastává ryze humánní postoj, v centru jehož pozornosti stojí člověk a jeho chování v extrémních životních podmínkách. Polcz v knize Žena na frontě používá přímočarý, bezprostřední styl, prostý jakékoli psychologizace, mentorování a jazykové zdobnosti. Ve svém vyprávění si zachovává silnou dávku autentičnosti, jednotlivé epizody líčí uměřeně a s nadhledem, a vytváří tak velmi čtivý a strhující text. Přestože se dílo od počátku až do konce točí kolem morálního rozkladu a smrti, je román Žena na frontě oslavou lásky k životu.

Autobiografická kniha maďarské autorky Alaine Polczové (1922–2007) Žena na frontě z roku 1991 vypráví nejen o jednom soukromém osudu – či spíše o jeho výseku (podtitul knihy zní Kapitola z mého života) –, ale také o tom, jaké byly poslední měsíce druhé světové války v Maďarsku a že se sovětští osvoboditelé nechovali dost často zrovna hrdinsky.

Alaine Polcz, maďarská spisovatelka, psycholožka a výjimečná žena, se ve svých beletristicky pojatých memoárech vrací k nejtemnějšímu období svého života.

(...) Román Žena na frontě (Asszony a fronton, 1991) je dokonale minimalistické pojednání o válečných zvěrstvech. Zároveň ovšem funguje i jako přímá a nekompromisní výpověď ženy, která se ocitla přímo ve středu otřesných událostí, jež zásadním způsobem ovlivnily a zformovaly celý její příští život. V případě Ženy na frontě není výraz výpověď užit jako součást řetězce vágních a klišovitých hodnocení, nýbrž je plnohodnotným a nanejvýš výstižným přívlastkem, který lze tomuto románu bez obav přiřknout. Jakkoliv intimní a osobní prožitky jednotlivce jsou v textu vylíčeny, hovoří tato kniha zároveň za všechny ženy, které prošly peklem a ocitly se v mezní situaci.