Ztracené dívky

(...) Moore je spolu s výtvarnicí Melindou Gebbiovou strůjcem dalšího kongeniálního komiksového díla, které je pro něho velice příznačné - spadá do tvůrcovy " intelektuální řady" a lze jej bez problémů začlenit mezi monumentální počiny, jakými byly opusy Z pekla (From Hell, 1999; česky 2003), Strážci - Watchmen (Watchmen, 1987; česky 2004) či V jako Vendeta (V for Vendetta, 1982 - 1988; česky 2005). Ztracené dívky (Lost Girls, 2006) se podobně jako tato díla vyznačují složitou kompozicí, propracovanou vizualitou a všudypřítomnými kulturními odkazy, které si často žijí svým vlastním životem. I přesto nás tentokrát při čtení nejímá existenciální závrať, nýbrž jsme smeteni a zcela pohlceni vlnou čisté rozkoše z textu.

(...) Nemůžete zjistit, jakou roli hraje v kultuře sexualita, dokud neosaháte její hranice. Pornografie se obvykle na hranicích pohybuje. Jedná se o hranice vkusu, hranice zákona, hranice morálky. Nejúspěšnější současný komiksový scenárista Alan Moore se pokusil tyto hranice prozkoumat svým nejnovějším grafickým románem Ztracené dívky. (...) Spisovatel Moorova kalibru by se nespokojil jen s krásně malovanými hanbatými obrázky. Sahá hluboko do minulosti a pokouší se pátrat po tom, co formuje sexualitu jednotlivce i kultury jako takové. (...) Rozkoš je tu úzce spojená s traumatem. Pád Alenky do králičí díry je alegorií morálního pádu dívky zneužité v dětství, tornádo, které odnese Wendy do čarovné země, je nezvládnutým vírem objevené sexuality a kapitán Hook z Dorotčina příběhu je ve skutečnosti impotentní pedofil, který se bojí dospělých žen.

(...) Pornografie je otázkou definic, Ztracené dívky většinu z nich naplňují a opravdu jde o komiks výhradně pro dospělé. Zároveň zde však erotické výjevy splývají s dějem a jsou jím opodstatněny, navíc nejde o onen pornografický sex "bez důsledků". Naopak zde má sex vždy jasně vyjádřené následky, proto jde spíše o využití pornografických postupů pro vlastní umělecké cíle. Navíc kde jinde by se měl Moorův komiks dočkat příznivé reakce než právě u nás. V zemi, kde nejslavnější modernističtí spisovatelé přispívali do kultovní Štýrského Erotické revue, která vycházela mezi světovými válkami. Moore je postmoderní a na Nezvala a spol. svou hravostí navazuje dokonale.

Alan Moore se ve Ztracených dívkách vypořádává nejen s dětskou literaturou přelomu 19. a 20. století, ale také s utajovanou erotickou tvorbou té doby. Komiks je opět přímo napěchován odkazy, které jeho autor sbíral více než šestnáct let - za každou bublinou textu, za každým obrázkem je potřeba luštit nějakou hádanku, kterou sem skvěle se bavící autoři ukryli.