Můj Hostýn je prázdný

(...) Předlohou jí totiž byla listinná pozůstalost brněnského profesora chemie Aloise Wagnera (1896-1978), autorčina dědečka. A stejnou formu má i román samotný - je složen z deníkových záznamů, korespondence a úředních lejster. Provede nás od studentských let na sklonku starého mocnářství přes první světovou válku v Haliči a na Piavě, tvořivým obdobím první republiky až po temné roky protektorátu, poválečného politikaření a následné komunistické diktatury, korunované srpnovou okupací. Zachycuje měnící se život střední vrstvy na malém městě, od spolkového života po členství v režimních organizacích. (...) Jednotlivé postavy mají svůj vlastní styl a mnohé dopisy srší velmi chytrým vtipem. Také celý prostor, který obsáhla, je impozantní - včetně detailů historických, chemických, religiózních i filozofických.

Můj Hostýn je prázdný lze nejspíš označit za dokumentární román, zároveň jde o rodinnou ságu. Barbora Hřebíčková zpracovala písemnou pozůstalost svého děda, přírodovědce, pedagoga a evangelického hodnostáře, jemuž dala v románu jméno Alois Kilian.