Vášeň podle Terezy

(...) Pennakovy příběhy jsou odlehčené i poněkud ztřeštěné, čtenář musí přistoupit na poněkud nepravděpodobné zápletky. Ale autor je zábavný, takže na ně přistoupí.

(...) Pennakovy příběhy, ač s detektivní zápletkou, nejsou klasickými detektivkami. Jsou čtivé, nikoliv plytké, těžko je žánrově zařadit, přičemž jejich síla a schopnost oslovovat čtenáře od teenagerů po intelektuály je nejspíš v jejich mnohovrstevnatosti.

(...) Žádná rafinovaná zápletka, ale směsice vynalézavě vytvořených postav, scén a dějových zvratů. Inteligentní, postmoderní, multikulturní, černohumorná kniha, která přes všechny své vtípky a odkazy není parodií, jen svérázným a osvěžujícím uchopením stereotypního žánru.

Pennacovy prózy, to je především oslnivý, bláznivý ohňostroj situací, zvratů, proměn, břitkých dialogů, plebejského slovníku, odboček a literárních narážek.

(...) Novela Křesťané a Mauři je nejen drobnou hříčkou o jistých téměř choulostivých peripetiích rozšiřování malauss`enovského klanu, ale zejména hravou poctou literatuře, četbě. Četba člověku sice neposkytuje "žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem". Tak to napsal Pennac v knížce Jako román. V Křesťanech a Maurech - ale i ve zbytku ságy - si sám dal za pravdu.