Ještěrčí ocásky

(...) Nestává se mi často, že by mě nějaká kniha takovýmhle způsobem zaskočila, respektive průběžně zaskakovala. Juan Marsé vypráví svůj (částečně autobiografický) příběh rafinovaně, a hlavně vás nepřestává po celou dobu překvapovat. Kniha, kterou jsem četl na začátku, je o dost jiná než ta, kterou jsem po pár stovkách stránek zavřel, přitom Marsé sám nic výrazně nemění

(...) Kniha přibližuje atmosféru Španělska nedlouho po roce 1945, přesto nejde o historický nebo politický román. Vypravěčem autobiograficky laděného příběhu je dosud nenarozený chlapec, jehož "velké nitroděložní lumpárny" prožívá žena, jíž dospívající syn David říká Rusovláska. (...) Román Ještěrčí ocásky jistě přispěje k tomu, že se čeští nakladatelé budou o jednoho z nejznámějších španělských autorů více zajímat.

(...) Prestižní literární ceny, vášeň pro film a rodnou Barcelonu. Život, do nějž ostrým zobanem klovaly hrůzy španělské občanské války. Smutek, dějiny a nostalgie. Základní devízy Juana Marsého (1933). (...) četba Ještěrčích ocásků není záležitostí k ranní kávě, o nějaké pohlazení po duši tu vůbec nejde. Naopak. Od prvních řádků příběhu vyprávěného nenarozeným plodem plovoucím v matčině břiše svírá čtenářovo srdce nevysvětlitelný pocit drsného smutku a neopustí ho až do konce.