Neopouštěj mě

(...) Romány Kazua Ishigura (1954) mají pronikavost Goyových obrazů. Zdánlivě je v nich vše jaksepatří, krajinomalba úhledná a gesta kultivovaná, nicméně promluvy, úvahy i skutky postav prozrazují, že jim tvůrce přisoudil něco pokřiveného a čeká, nakolik se nás jeho úmysl dotkne.

(...) V roce 2005 vydal svůj zatím poslední román s názvem Neopouštěj mě, kterým výrazně promluvil do nominací všech významných literárních cen. Především se však novou knihou vydal do zcela jiných literárních končin - science fiction. Tento specifický žánr přitom ztvárnil po svém, s nadhledem a zvláštním kouzlem.

(...) Knihu lze vnímat jako varování před zneužitím vědeckého výzkumu, satiru na problém s přistěhovalci nebo jako hyperbolizované zobrazení třídního kastovnictví. Neprohloupí ale ani ten, kdo se chce pouze ponořit do docela obyčejného a neobyčejně působivého příběhu.

(...) Neopouštěj mě je inspirativní a znepokojivá kniha. Není sice tak čtivá jako Soumrak dne, nicméně je závažnější. Neupozorňuje na otázky, které jsme si měli kdysi klást, nýbrž na ty, které si musíme klást již dnes a budeme muset klást i do budoucna.