Chlípnice

(...) Stylistická vytříbenost textu a rozsáhlá výrazová škála sahají od "vykroucených" metafor až po suterénní slovník. Téma i jazyk přitom popichují religiózní konzervativce stejně jako příslušníky sexuálních minorit, kteří Witkowskému vyčítají, že pracuje se stereotypy a zjednodušuje problematiku sexuální orientace. Witkowski o sobě tvrdí, že společně s Maslowskou vyvolal revoluci v polské literatuře. Byť se toto tvrzení může zdát na první pohled nabubřelé, tak právě román Chlípnice dokládá, že se na barikádách polské literatury bojuje o poznání úporněji než českém bojišti.

(...) Český čtenář v první části zachytí nádech "fuksovského" světa, navíc autor zůstává stále u prostých lidí, což je pro tradici české literatury typické. Michal Witkowski se taktéž nesnaží popis životů "na holandě", kam se chodí na číhanou, nijak uměle vyhrocovat. Homosexuál je člověk, a hotovo. "Buznovským" oknem zpátky Druhá část - s názvem Buznovská bíč - se pak odehrává na jedné z polských pláží, samozřejmě že také homosexuální. Vyprávění se zde drobí do krátkých kapitol, často nazvaných jmény jednotlivých postaviček. Nechybí ani oddíl Velký atlas polských buzen. Mimochodem se tak projevuje ženský svět těchto mužů, kteří se třesou na pořádné muže. Je zde spousta pomluv, pletich, závisti a sladkých řečí...

Spisovatel Michał Witkowski (*1975) za posledních pár let posbíral už mnohá uznání a k tomu dvě nominace na hlavní polskou literární cenu NIKE. Poprvé se tak stalo díky próze Chlípnice (Lubiewo, 2005), která je v současné době překládána do několika světových jazyků a v těchto dnech se dostala i na pulty českých knihkupců.

Kniha Lubiewo wrocławského prozaika, kritika, publicisty a také doktoranda polonistiky Michała Witkowského (1975) je bezesporu jednou z hlavních událostí literární sezony v Polsku.