Nic není tak prosté

(...) Celkově sympatické hříčky v rámci kriminálního žánru vycházející z tradice detektivek Karla Čapka a Jiřího Marka, u nichž byl zločin záležitostí spíše rodinnou a domáckou a mafiáni a vykutálení podnikatelé s rafinovaně vytunelovanými miliony ještě neexistovali.

Když vyšel povídkový soubor Želary, mělo se za to, že příběhy zavádějící čtenáře do beskydského prostředí byly autorčinou prvotinou. Hovořil tak i přebal knihy, jehož rukopisu se po několika peripetiích nakonec ujalo nakladatelství Paseka. Po Želarech, za něž Květa Legátová získala Státní cenu za literaturu (2002), následovala nádavkem novela Jozova Hanule, která byla původně napsána jako scénář pro dostatečně známý a oceněný film Ondřeje Trojana.

(...) Žánr detektivního příběhu naplnila Legátová svrchovaně, zcela v tradici těch nejlepších současných českých autorů detektivek. A ačkoliv ne všechny ze čtveřice případů v sobě mají stejný náboj, není důvod pochybovat o oprávněnosti knižního vydání, což vyvrací zlomyslnou domněnku, že teď už by od Legátové vyšla i podprůměrná kuchařka.
MF DNES Příběh 70 % Styl 80 % Celkový dojem 70 %

(...) Právě překvapivé vrstvení nových faktů, které okamžitě naprosto jinak nasvítí celou scénu, jednoduchá, přesto působivá psychologická kresba odlišujících se postav i vypravěčský spád činí z této knižní novinky literární událost.