Fin Mika Waltari

První biografie finského spisovatele vůbec.

(...) nároky komplexní literárněhistorické monografie kniha úplně nesplňuje, což ovšem neznamená, že by neobsahovala mnoho zajímavého a podnětného.

(...) Svůj trvalý zájem o tohoto tvůrce nyní zúročila v monografii. Střídá v ní faktograficky hutné partie o umělcově životě a díle s poměrně rozsáhlými ukázkami z jeho próz; informačně vycházela i ze sdělení, které jí exkluzivně poskytla spisovatelova dcera. Na konci knihy se nachází fotografická příloha a výběrová bibliografie českých překladů Waltariho děl.

(...) Markéta Hejkalová ví o spisovateli, o jeho životě a knihách i o dobových souvislostech opravdu hodně. Vychází z literatury, z osobní finské zkušenosti, z rozmluv s pamětníky - například s Waltariho dcerou. Kniha se čte jako příběh, což u literárních monografií nemusí být samozřejmostí. Prostřednictvím obsáhlých ukázek může čtenář nahlédnout i do textů, které česky nevyšly, a přesto jsou zajímavým dokumentem o autorovi i době - citováno je z autobiografických knih, z prvních románů, ze svazků, které na počátku čtyřicátých let Waltari psal v pracovním úvazku státního propagandisty. V tomto ohledu představuje knížka i jakousi waltariovskou čítanku.
O svém hrdinovi Hejkalová nic nesmlčuje. Neopomíjí ani temné stránky velkého talentu - deprese, pochybnosti, vnitřní strachy, zálibu v alkoholu či milostné románky. Píše-li o Waltariho prózách, činí tak s vědomím, že "romány se mají číst, ne rozebírat". Nechce čtenáře poučovat, ale být mu ku pomoci, aby lépe porozuměl oblíbenému autorovi.

(...) Lidé, kteří milují jeho romány věnované starověkému Egyptu, antice, vzestupu reformace v Evropě i Byzanci a Francii 15. století, dostávají dárek v podobě poutavé biografie. Milovníci historie právě díky jí mohou najít cestu k bohatému dílu velkého prozaika.

(...) Možná to někomu při čtení knihy bude občas zadrhávat - u historických exkurzů autorka totiž přechází k přítomnému času, jiného zas budou "zdržovat" ukázky z románů, které monografií procházejí. Ovšem v prvé řadě je třeba docenit nepietnost a civilnost, s jakou Markéta Hejkalová k vyprávění příběhu Miky Waltariho a Finska přistoupila - žádná z ustrašenosti stvořená pseudoobjektivnost. Text skvěle oživují lapidární komentáře (většinou v závorkách). Informací totiž dnes máme tolik, že stále větší hodnotu získává osobní (nikoli však sebestředný) pohled. Což tato kniha naplňuje velmi dobře.
HODNOCENÍ LN ****