Simion Výtažník: Román o andělích a Moldavanech

(...)Uvádí překlady literatur u nás méně známých, řeckou, finskou, indonéskou, přesto se kniha rumunského spisovatele Petra Cimpoesu Simion Výtažník stala loňským překvapením, když získala nejen Magnesii Literu za překlad, ale porotci jí přiřkli i ocenění hlavní.

Závěrečné vyhlášení Knihy roku 2006 v rámci soutěže Magnesia Litera vyvolalo rozruch: stal se jí román rumunského prozaika Petra Cimpoeşa Simion Výtažník přeložený Jiřím Našincem.

(...) Román lze doporučit jako poutavé a zábavné vyprávění o příhodách, s jejichž variantami jsme se v letech krátce "po velkém třesku" mohli setkat i u nás. Kromě epického jádra však kniha obsahuje i svérázné esejistické stránky, jimiž autor prokazuje, proč ho kritika nazvala "přeborníkem na ironii": jeho sžíravý vtip směřuje proti fangličkovému vlastenectví, mytologizaci národních dějin, účelovému manipulování s vírou i demagogii politiků.

(...) Příběh z rumunské současnosti, jenž se odehrává v osmipatrovémpaneláku, měřítka výborného románu i výborného překladu (Jiří Našinec) naplňuje. Inteligentně a (sebe)ironicky, bez hysterických výlevů postihuje proměnu komunistické společnosti v závratně konzumentskou. Proměnu, jež se v mnohém podobá té české. V tomto smyslu je to tedy román rumunský, ale také český.

(...) Úroveň překladu se laik neodváží hodnotit, úroveň textu je ale záviděníhodná - tak vrstevnatý a komplexní román o současnosti se v českém provedení objevil naposledy v roce 1994, když Jáchym Topol vydal Sestru. (...) Když čteme Cimpoesův román, chvíli nás napadá přirovnání ke Karlu Poláčkovi, chvíli k Thomasi Bernhardovi. S prvním Cimpoesa pojí zaujetí maloměstskými figurkami, s druhým noblesní, ale důkladné a pohrdavé podrývání všelijakých národních stesků, mýtů a iluzí. Zdá se, že problém je obdobný v různých krajích: čím jsou lidé línější, nevzdělanější a neschopnější (a důsledkem toho většinou neúspěšní a nespokojení v osobním i pracovním životě), tím větší význam pro ně má kolektivní identita, nejlépe národ. Český čtenář může být vděčný, že tyto sice slábnoucí, ale ještě patrné tendence postkomunistické společnosti dokáže zábavně a trefně vystihnout rumunský spisovatel, když z těch českých se to nikomu nedaří. Ostatně: příliš často se o to ani nepokoušejí.