V zákulisí muzea

(...) dostáváme se k hlavnímu tématu románu, k zachycení souvislostí mezi tzv. velkými a malými dějinami. (...) Nepoměrně důležitější jsou ale pro autorku dějiny malé, odehrávající se jakoby v zákulisí. (...) I druhý stavební kámen celé prózy je založen na kontrastu, tentokrát mezi realitou a sněním: zatímco v ideálním světě je porod novorozence ozářen nebeskou gloriolou, v reálu ho zalévá značné množství krve.
Úděl žen však Atkinsonová nevykresluje nijak tragicky, naopak nešetří sebeironi. (...)
Románu by určitě prospělo pár radikálnějších redaktorských zásahů včetně seškrtání - ale na to už je pochopitelně dvanáct let po jeho vydání pozdě.

(...) Debutový román Kate Atkinsonové je velmi humorný, nemilosrdný a pravdivý. Chtělo by se říci, že takové střízlivé nahlédnutí na život žen čtyř generací se mohlo zdařit pouze autorce. Jenže v politicky korektní době je to vlastně trochu jinak: kdyby byl autorem muž, byl by román jistě vnímán jako tendenční, možná až machistický.