Bílé zuby

(...) Záběr románu je velkolepý a autorce by v době vydání (2000) sotvakdo hádal pětadvacet let. Nezkušenost se projeví pouze v závěru, kde se mají splést a rozuzlit linky příběhu: tady Smithová mnohé nedořekne, vyvlékne se z vyhrocení osudu některých postav. Přesto superlativy, jež román provázejí, přehánějí jen málo - a čeští (nejen) debutanti z knihy zjistí, že dobrá kniha předpokládá vedle talentu i usilovnou nimravou dřinu.

V českém překladu vyšel úspěšný román mladé britské prozaičky.

(...) Zadie Smithová zaujme jak temperamentním vypravěčským stylem, tak přehršlí vtipných, nezřídka nelítostných postřehů k současnému malströmu otázek a problémů globalizovaného světa. Neméně důležité je, že tyhle dvě složky dokáže promítnout do všedních příběhů obyčejných lidí, jejichž osudy jsou konfrontovány s chaotickým, neuchopitelným vírem moderní historie. Bílé zuby jsou románem o pohybech současného světa, o jeho propletených kořenech. O hledání a ztrácení identity v postkoloniální době, o stejnosti a jinakosti, o bezbřehém náboženském fanatismu a chladném vědeckém a ateistickém skepticismu.