Velká divočina: cesty

Guimarães Rosa (1908-1967) měl stejně dobrodružný osud jako hrdina jeho románu, zbojník Riobaldo. Byl vášnivý polyglot, bojovník v brazilské občanské válce 30. let minulého století, povstalec, vojenský lékař, generální konzul, hluboce věřící i chorobně pověrčivý člověk a obdivovatel divoké krajiny brazilského severovýchodu, nazývané sertăo.

„Žít je hrozně nebezpečné,“ je jednou z ústředních vět proslulého románu Velká divočina, jehož autorem je jeden z největších brazilských spisovatelů 20.století Joãu Guimarães Rosa.

Rosův román Velká divočina je ryzím výrazem pokory a úcty k drsnému vnitrozemí na severovýchodě Brazílie, jemuž se v portugalštině říká sertăo, a k jeho obyvatelům.

(...) Jeho autor, brazilský lékař a diplomat J. G. Rosa (1908 - 1967), v něm zdařile skloubil tradici rytířského a dobrodružného románu s postupy modernistické literatury. Riobaldo vypráví životní příběh plný bojů a krutosti, ale i lásky a spalující touhy. (...) Nenásilně, a přece sugestivně vylíčil svět pod slupkou hladce plynoucí existence. Svět, ve kterém nám, ať chceme, nebo ne, je rovněž souzeno žít.

(...) Knihu lze číst v několika rovinách: první je dramatický dobrodružný příběh, poslední tázání se po existenci Boha a hlavně ďábla. Občas máme pocit, že čteme hrdinský epos, jindy skoro dokumentární kroniku, najdeme tu lásku včetně náznaku homosexuální, existenciální trýzeň, napínavé scény, vše ovšem poskládáno zcela účelně.