Baltasar a Blimunda

Udělení Nobelovy ceny za literaturu nejznámějšímu současnému portugalskému spisovateli José Saramagovi provázela v roce 1998 řada pochybovačných hlasů. Mnozí poukazovali na Saramagovo neoblomné komunistické přesvědčení, otevřenou podporu diktáturám i jeho cenzorskou minulost...

V románu se přeneseme do Portugalska 18. století, kdy vládne král Jan V., díky neuvěřitelným příjmům z brazilských, afrických a indických kolonií nejbohatší vládce Evropy. Když se panovník od své rakouské manželky Marie Anny dlouho nemůže dočkat potomka, učiní slavnostní slib, že pokud k otěhotnění dojde, vystaví ve vesnici Mafra františkánskému řádu klášter...

Rozkvět umění a věd, horečnatá stavitelská činnost, zlato dovezené z Brazílie, války za udržení mocného zámořského impéria a autonomie portugalského království, procesy Svaté Inkvizice, ale i špína, hlad a nemoci v chudinských čtvrtích Lisabonu, takto bychom mohli co nejstručněji shrnout, jak asi v hrubých rysech vypadal portugalský barok, který se nám pokouší přiblížit José Saramago v románu Baltasar a Blimunda.

(...) Při četbě se zdá, jako by Saramago provázel čtenáře galerií pozdně barokních obrazů z portugalských dějin, na kterých je toto značně dekadentní období mistrně vyvedeno technikou šerosvitu. Na jedné straně nám autor podrobně líčí lesk královského dvora, topícího se v přepychu, neúměrnému chudé zemičce na kraji Evropy. Na straně druhé vidíme žebrající nevzdělaný lid, který je poslušně držen v temnotě nevědění "morálně prohnilou" katolickou církví a k tomu ještě mučen svatou inkvizicí. Takto silná polarizace vede přirozeně k jednoduchým soudům. Dialektika světla a stínu se v autorově pojetí obrací. Saramago nachází světlo v nejtemnějších částech svého obrazu. Inklinuje k zuboženému, špinavému, leč dobrému dělnému lidu, který to za krále (a v dějinách vůbec) všechno oddře.

(...) Jakkoli je děj románu zasazen do minulosti, nelze mluvit bezvýhradně o historické próze. (...) Hořká ironie, sarkasmus, zvláštní magično - to jsou hlavní rysy neopakovatelného Saramagova stylu.